Nočníkování

Každé dítě je jiné, proto neexistuje žádná jasně stanovená věková hranice. Pokud batole ještě nesedí pevně samo, neměli byste ho ani posazovat na nočník. Veškerá jeho pozornost by byla beztak zaměřena na nový pohled na svět a veškerá energie vydaná na to udržet se vsedě. Jakmile se dítě zvládne posadit samo, zvládne sedět i na nočníku a vy můžete začít s trénováním. Co se týká psychické připravenosti, tak obecně platí, že dítě mladší 12ti – 18ti měsíců ještě neumí ovládat tuto potřebu vůlí a není proto schopné si na nočník samo říci. Každý úspěch je pak spíše náhoda. Ale i tak má takové trénování, pokud je dítě fyziky připravené a nočník neodmítá, veliký význam. Později vnímá chození na nočník jako běžnou věc. Asi ve věku 18-20 měsíců nabývá dítě schopnosti čůrání oddálit. Úplnou kontrolu nad močením a vyprazdňováním stolice však dosahuje až ve dvou, dvou a půl letech. Bezděčné pomočování v noci ustává obvykle krátce na to. Pokud dítě ještě v 18ti měsících nočník odmítá, není to nic neobvyklého, začít ve 2 letech také není pozdě.

Každé dítě je neopakovatelnou individualitou. Proto potřebuje také obrovské vnímání a citlivost ze strany rodičů, jejich laskavou a trpělivou péči, standardní a stejný přístup ke věcem nácviku čehokoliv. Neexistuje proto také univerzální rada, jak přesně s "nočníčkem" zacházet. Každá maminka i každý táta, kteří tráví se svým malým nejvíc času, ho znají nejlépe. Pozorování a vnímání výrazu ve tváři, držení těla, gest či slov nám pomůže nejvíc. Potřebu jít čůrat nerozeznáme tak snadno jako to, že se našemu malému chce kakat. Reagujte na tyto impulsy ze strany dítěte. Jakmile vypozorujete, že se vaše děťátko chystá naplnit plenku, nabídněte mu nočník a mluvte o tom. Může se stát, že se zalekne a nakonec se nevykaká, ale napoprvé to nezvládne téměř nikdo. Nenuťte ho proto za každou cenu, ale nabízejte, doporučujte a mluvte o tom. Jakmile budete mít první úspěch, nešetřete chválou! Váš malý už není malý šikula, ale veliký šikula!

Nucením a přikazováním toho v procesu učení u dětí mnoho nedocílíme. Dítě pak často dělá věci, protože musí a nikoliv proto, že chápe jejich význam. Do budoucna to může negativně ovlivňovat procesy učení vůbec. Nenuťte dítě, ale nabízejte, doporučujte, ukazujte. Dítě může odmítat nočník z mnoha důvodů. Při prvním posazení mohl být příliš studený, nelíbí se mu barva, nočník vypadá spíše jako hračka, na kterou se chce batole dívat, ne na něm sedět a tak dále… Mějte na paměti, že se dítě nejlépe učí nápodobou. Odmítá-li nočník, nabídněte záchod s redukčním prkýnkem nebo pořiďte takový nočník, který se co nejvíce podobá záchodu. Vy také používáte záchod. Mluvte o tom s vaším dítětem, oznamujte mu, že se chystáte na toaletu, můžete si i nechat pootevřené dveře, aby dítě mělo možnost vidět, že tam skutečně jste. Vždyť v mnoha jiných věcech vás také s radostí napodobuje. Nebude to jednoduché a nepůjde to ze dne na den, ale mějte pevné nervy a hodně trpělivosti!

Situace, kdy dítě nemá problémy čůrat do nočníku, ale kakání je nepřekonatelná překážka, není vůbec neobvyklá. Pro některé děti je kakání vsedě obtížné. Děti okolo 3 let už tuto skutečnost vnímají, vědí, že dělají něco, co se nemá, vědí, že by měly chodit na nočník, ale mají potíže to překonat. Vnímavý a laskavý přístup a trénink je na delší čas a je třeba, aby děťátko k vám, rodičům, mělo nepodmíněnou a velkou důvěru a vědělo, že ho pořád máte rádi a že se nic neděje, pokud se počůrá nebo pokaká. Buďte jim proto oporou, mějte pevné nervy, dostatek trpělivosti. Netrestejte dítě, protože samo je tím stresované, ale snažte se ho povzbudit slovy: Nic se neděje, příště se to pokusíme zvládnout. Už jsi velká holka, veliký kluk, vím, že to dokážeš a podobně.

Snad žádné dítě nečůrá do pleny naschvál, aby nás naštvalo. Učit se chodit na nočník je pro dítě velkou změnou v životě a ne každé dítě se s tím zvládne snadno vypořádat. Ve 3 letech by už dítě mělo být psychicky i fyzicky zralé tuto dovednost s vaší dopomocí zvládnout. Pokud se nedaří, tak jde ve většině případů o nevyzrálost organizmu, která časem pomine. Počůrávání může být projevem zpomaleného vyzrávání. Řada případů se spontánně upraví, takže je třeba všemu dopřát dostatečný čas. Doporučit lze trpělivou, každodenní opakovanou podporu a tento reflex úspěšně nacvičit. Chce to trpělivost, zkusit takový nočník, který se nejvíce podobá záchodu nebo záchod s redukčním prkýnkem. Nechte dítě chodit bez plen i za cenu toho, že se počůrá, po dobrém vysvětlujte, proč je to tak důležité. Mluvte o tom, upozorňujte dítě na to, že vy taky chodíte na záchod. Pokud se nedaří ani po 3. roce života, raději se poraďte se svým pediatrem. Počůrávání může být způsobeno i závažnými onemocněními, jako jsou vrozené vady močového měchýře, infekční onemocnění, cukrovka a další… Obecně platí, že vyšetření pro počůrávání se posouvá do věku čtyř až pěti let.

Velmi často se stává, že dítě, které vydrží bez počůrání celý den, to ještě měsíce nedokáže v noci. Nervová soustava dvouletého dítěte ještě není dostatečně zralá na to, aby se dítě spolehlivě uprostřed noci probudilo. Pomoci může nedávat dítěti hodně pít před spaním, ale pokud si o pití samo řekne, rozhodně nesmí trpět žízní. Dávejte dětem před spaním vodu, nikoli sladké nápoje. Tím eliminujeme to, že pije pro chuť a ne pro žízeň. Také je nutné dbát na to, aby se určitě dítě před spaním vyčůralo. Psychická podpora je opět nejdůležitější. Ujistěte jej, že vás může kdykoliv během noci zavolat, nechte mu nočník u postýlky, můžete nechat rozsvícenou lampičku, aby se dítě při náhlém probuzení ve tmě nebálo. Pokud se dítě počůrává v noci do věku 4 let, není to nic neobvyklého. Pokud počůrávání přes veškeré snahy přetrvává, poraďte se raději se svým pediatrem, vyloučíte tak možná onemocnění.